P. Jaroslav Ptáček se narodil 5. dubna 1928 v selské rodině v Miřeticích u Vlašimi. Na počátku jeho cesty k duchovní službě byl dětský sen. Zdálo se mu, že na jednom místě na silnici do jeho rodné obce, leží velká hostie. Někteří lidé, kteří šli po této silnici, se jí vyhnuli, jiní na ni šlápli a další ji obešli velkým obloukem přes pole. A on, dítě, hostii zvedl, očistil a její kousky dával lidem, kteří tudy šli. A kousek té hostie si vzali i ti, kteří na ni předtím šlápli, a všichni se spojili v jeden zástup. Když ten sen vyprávěl své babičce, tak mu řekla: "Ty budeš knězem." A skutečně. Na počátku druhé světové války rodiče vypravili tehdy jedenáctiletého chlapce do Prahy na Arcibiskupské gymnázium, které nabízelo i ubytování studentů. Těžko si představit, co chlapec odloučený od rodiny a žijící ve zcela novém, neznámém prostředí prožíval. Domů totiž jezdil jen na prázdniny, ale každý den psal rodičům dopis. Po maturitě vstoupil do semináře, kde se stal spirituálem adeptů kněžství P. Jan Lebeda, pozdější světící biskup pražský. Ten nepochybně vytušil, že chlapec z kraje, kde podle tradice spí v Blaníku vojsko vedené sv. Václavem, je určen, aby byl dobrým knězem, takovým, jakých nebylo a není mnoho. A stal se jeho otcovským přítelem a toto přátelství přetrvalo až do smrti Mons. Lebedy. Ostatně byl to právě on, kdo na pozvání P. Ptáčka sloužil 27. října 1990 na Budči pod širým nebem mši sv. při první Národní svatováclavské pouti na staroslavnou Budeč. Každému, kdo někdy slyšel homílii P. Ptáčka, musí být zřejmé, na jak úrodnou půdu Lebedova setba v mladém seminaristovi padla. Mons. Jan Lebeda slouží v Družci poutní mši sv. Foto archiv SVMK.
Dalším setkáním, k němuž došlo během studií, bylo setkání s tehdy jen blahoslavenou Anežkou Přemyslovnou. Její obrázek provázel P. Ptáčka po celou dobu jeho studií i poté na všech místech, kterými v kněžské službě prošel.
Na kněze byl P. Jaroslav Ptáček vysvěcen na svátek sv. Petra a Pavla 29. června v roce 1951. Bylo to v době, kdy vládnoucí komunistická strana pořádala tažení proti katolické církvi a víře vůbec. O rok dříve v noci z 13. na 14. dubna byly v rámci Akce K zrušeny mužské řeholní řády a jejich členové byli internováni, někteří ve františkánském klášteře v Hájku u Unhoště. Za této situace spirituál pražského semináře P. Jan Lebeda rozhodl, že student semináře Jaroslav Ptáček bude vysvěcen na kněze, i když ještě neukončil teologická studia a nemá příslušný kanonický věk (ten byl 24 let). Vzhledem k tomu byl nutný dispens, který se podařilo získat od arcibiskupa pražského Josefa Berana, byť už byl v té době komunistickou mocí internován a nemohl řádně vykonávat svůj úřad.
Po dokončení studií byl v roce 1952 ustanoven administrátorem v Neveklově u Benešova a o rok později ve Svojšicích u Kolína. Poté působil od roku 1955 v Radnicích u Rokycan a od roku 1977 ve Zbiroze. Odtud odešel za ne zcela snadných okolností v roce 1986 na faru v Unhošti a od roku 1988 spravoval i farnosti Budeč-Kováry, Družec, Hostouň, Koleč, Noutonice a Tursko. Těžko říci, zda některá z těchto farností byla jeho srdci bližší než jiné. Vzhledem k tomu, že stál u zrodu národních svatováclavských poutí na Budeč, by se chtělo říci, že to byla právě Budeč, ale asi by to nebylo spravedlivé. P. Ptáček, který v roce 1990 vstoupil do Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, se staral o každou ze svěřených farností a snažil se v nich sloužit pravidelně mše svaté. Jistě ho muselo bolet, když viděl, jak zloději ochuzují kostel na Budči i jinde o cenné památky na zbožnou úctu našich předků. Ale radoval se, když ožíval františkánský klášter v Hájku u Unhoště a jezdil tam podle možností na bohoslužby. Zrovna tak pravidelně pořádal poutní slavnosti u kapličky ve Žlábku u Bratronic.
P. Jaroslava Ptáčka jsem poprvé poznal při 3. národní svatováclavské pouti na Budči v září 1992, která patří díky přítomným osobnostem k těm nejvýznamnějším. P. Ptáček tehdy na Budči uvítal papežského nuncia Mons. Giovanniho Coppu, předsedu české vlády Václava Klause a rektora University Karlovy Petra Palouše. Tehdy jsem ovšem jako novinář z Kladenských novin netušil, že už za necelé dva roky začne má spolupráce s "panem vikářem" (jak jsem ho oslovoval i poté, co v roce 1996 předal tuto funkci mladším), nejen pokud jde o Budeč, ale i při péči o další památky na Kladensku a Slánsku. Ministr kultury Pavel Tigrid na Budči 29. března 1996 ochutnává koláče, které přinesl tehdejší zákolanský starosta Jaroslav Černý. Foto J. Vyšín.
Pouť s lebkou sv. Vojtěcha na Budeč 27. října 1997 začala v unhošťském kostele sv. Petra a Pavla. Foto archiv Z. Kuchyňky.
Vzpomínka u hrobu Václava Beneše Třebízského na Vyšehradě. Jeho Modlitbu za vlast přednáší profesor slánského gymnázia Antonín Leopold. Foto Z. Kuchyňka.
Druhá návštěva Mons. Giovanniho Coppy na Budči o pouti 25. září 1999. Foto J. Vyšín.
Setkání u pomníku V. Beneše Třebízského v Třebízi 24. dubna 2004. Foto Z. Kuchyňka.
Zasazení lípy na Budči při Národní svatováclavské pouti 24. září 2005 v roce oslav 1100 let budečské rotundy. V pozadí biskup Karel Herbst. Foto J. Vyšín.
P. Jaroslav Ptáček na Budči o pouti 25. září 2010 s Jaroslavem Zejškem, který u příležitosti svých 90. narozenin v roce 2015 obdržel titul Budečský poutník honoris causa. Foto Z. Kuchyňka.
Nejsem věřící člověk, takže nemohu hodnotit pastorační činnost P. Ptáčka, ale mohu se o něm vyjádřit jako o člověku. Pro mne osobně ztělesňoval všechny vlastnosti, které by měl dobrý farář mít a jsou spojeny se slovem Pater - Otec, tedy ten, kdo miluje své děti, je sice ve věcech víry přísný, ale zároveň je plný laskavého pochopení pro jejich případnou slabost či selhání, dokáže jim vlídným slovem ulehčit v jejich obtížné životní situace a je vždy připraven jim pomoci.
Samozřejmě bych mohl obšírně vzpomínat na mnohé zážitky z onoho téměř čtvrtstoletí spolupráce s P. Ptáčkem, připomenout mnohá posezení na faře v Unhošti a posléze i v klášteře křižovníků u kávy, k níž se vždy v ledničce našel nějaký zákusek. Ale vzpomínám i na návštěvu v nemocnici Pod Petřínem, kde P. Ptáček podstoupil operaci a odmítl samostatný pokoj, protože chtěl být jako správný pastýř mezi lidmi. Osobně jsem mu ale nejvděčnější za to, že jsem díky němu mohl prožít mnoho krásných chvil na Budči. Jestliže mám totiž o některém místu, které znám, říct, že má svého genia loci, pak je to právě Budeč. Budeč plná ruchu návštěvníků poutí i Svatováclavských slavností, ale i Budeč tichá, jen s bzučením hmyzu na rozkvetlé louce a včel v korunách lip.
Jistě právem se P. Jaroslavu Ptáčkovi dostalo 21. listopadu 2015 významného ocenění. Při slavnostní mši v katedrále sv. Víta v Praze mu arcibiskup pražský Dominik kardinál Duka předal papežské vyznamenání PRO ECCLESIA ET PONTIFICE. P. Ptáček přebírá vyznamenání z rukou papežského nuncia Mons. Giuseppe Leanzy. Blahopřání arcibiskupa pražského Dominika kardinála Duky. Slavnost v katedrále. Zdroj: http://www.krizovnici.eu/cz/fotogalerie/dekorovani-p-jaroslava-ptacka-vyznamenanim-21-11-2015
Jak radostná byla letos 29. června na Budči malá slavnost na připomínku 65. výročí vysvěcení P. Ptáčka. Nikoho z nás v ten den nenapadlo, že to je poslední mše svatá, kterou P. Ptáček na Budči odslouží. Jeho životní pouti se dostalo místa i v druhém pokračování knihy Aleny Ježkové a Jiřího Chalupy Tichá srdce, která vyšla v roce 2015 a jsou v ní připomenuta všechna místa, jimiž P. Ptáček coby duchovní správce prošel. A i z některých těchto míst přijeli jeho přátelé, aby s ním letošního 29. června na Budči oslavili jeho jubileum. Po mši sv. pak byla příležitost k popovídání u malého pohoštění, které s místními farníky ze Zákolan a přáteli pana faráře zajistila starostka Lucie Wittlichová. Poslední mše sv., kterou P. Ptáček sloužil na Budči. Foto Z. Kuchyňka a J. Vyšín. P. Jaroslav Ptáček na Budči při oslavě 65 let kněžství se zákolanskou starostkou Lucií Wittlichovou a ředitelem Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně Zdeňkem Kuchyňkou. Foto J. Vyšín.
V létě u něj propuklo vážné onemocnění, přesto se ještě snažil plnit své povinnosti duchovního. Kvůli nim nepřijel na zářijovou svatováclavskou pouť na Budeč, protože měl v klášterním kostele u Sv. Františka z Assisi křtiny, ale den poté - v neděli 25. září - přijel do Družce, aby tam požehnal nově zrekonstruovanou Kalvárii. Připomněl při této příležitosti, že Družec s poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie a milostnou mariánskou sochou je jeho srdeční záležitostí. Na jeho tváři už ale byly znát útrapy způsobené nemocí. Foto Z. Kuchyňka a V. Přibyl.
Rozum si uvědomoval vážnost situace, ale srdce se bránilo uvěřit tomu, že by nás P. Jaroslav Ptáček mohl opustit. Ale stalo se. Opatřen svátostmi zesnul P. Jaroslav Ptáček před polednem v úterý 15. listopadu 2016. Zřejmě poslední fotografie P. Jaroslava Ptáčka při mši ke cti sv. Anežky České 24. října 2016. Zdroj: http://www.krizovnici.eu/cz/fotogalerie/mse-svata-ke-cti-sv-anezky-ceske-24-10-2016
Rozloučení s P. Jaroslavem Ptáčkem se konalo ve zcela zaplněném kostele sv. Františka z Assisi a průběh mše sv. byl ještě přenášen na obrazovku před vchod do kostela. Mši zahájil biskup Mons. František Radkovský, který byl jedním z těch, kdo na pozvání P. Ptáčka přijel sloužit poutní mši sv. na Budeč - tehdy v roce 1993 jako nově jmenovaný prvobiskup plzeňský. Kromě něj a velmistra Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou Josefa Šedivého byli mezi více než čtyřmi desítkami koncelebrujících opat premonstrátského kláštera na Strahově Michael J. Pojezdný, kladenský vikář a rozdělovský farář P. Jaroslav Kučera, kladenský arciděkan P. Jiří Neliba a farní vikář P. Jan Píška, jáhni Václav Slavíček a Jarmil Klanc, a také P. Vladimír Slámečka, O.Praem. a P. Jan Maria Vianney Dohnal OFM, s nimiž P. Ptáček spolupracoval při zajišťování bohoslužeb ve františkánském klášteře v Hájku u Unhoště. A v hlavní lodi se sešlo mnoho těch, kteří se s P. Ptáčkem setkávali při bohoslužbách v Unhošti, v Družci, ve Velké Dobré, v Hostouni i na Budči. Byly mezi nimi mnohé tváře těch, kdo 29. června letošního roku na Budči radostně slavili 65. výročí kněžství P. Ptáčka. Foto: M. Řehořová - http://galerie.clovekavira.cz/detail-galerie/1db58dd5-1b01-48be-877f-e1e31db301bc Foto: Z. Kuchyňka Foto: M. Řehořová - http://galerie.clovekavira.cz/detail-galerie/1db58dd5-1b01-48be-877f-e1e31db301bc Velmistr řádu Josef Šedivý v promluvě mimo jiné připomněl slova, která před 65 lety při primiční mši sv. P. Jaroslava Ptáčka pronesl tehdejší spirituál semináře, pozdější světící biskup pražský Jan Lebeda: "Kněžství je dar Boží a je nutno ho opatrovat." A v narážce na příjmení novokněze obrátil pozornost k obrazu Madony zbraslavské, na němž Ježíšek v Mariině náruči má v ruce ptáčka, a vyzval ho: "Zpívej našemu lidu o víře, o moudrosti, naději, síle a lásce, o tom, jak krásné a svaté je být člověkem." Jak jsem mohl P. Ptáčka poznat, měl tuto výzvu po celých 65 let na paměti. Velmistr Šedivý poté připomněl i poslední nelehké období života P. Ptáčka, kdy ho postihla vážná nemoc. Na věčnost odešel P. Ptáček přesně uprostřed mezi svátky jím milované a uctívané sv. Anežky České a její sestřenice sv. Alžběty Durynské. Foto: M. Řehořová - http://galerie.clovekavira.cz/detail-galerie/1db58dd5-1b01-48be-877f-e1e31db301bc R. I. P.